Majitelé Stříbského mlýna

r. 1586Jan Stříbský z Kružce – první majitel, u kterého známe rok zakoupení mlýna. Přestože Jan Stříbský mlýn koupil před více než 400 lety, nese mlýn po něm i v dnešní době pojmenování.
r. 1590Maxmilian Hakl
r. 1592opět Jan Stříbský z Kružce
r. 1599Jindřich Křikoský z Křikosína a na dvoře svobodném v Plumlůvkách blíž Kobylího
r. 1600Foltýn Uherčický
r. 1601Šťastný Lubovský z Lubovic
r. 1604daroval Lubovský mlýn své manželce Mandaleně Klouzalce z Rynaře
r. 1609pozůstalá vdova byla již manželkou Hanuše Bedřicha Tobišovského z Tobišovic a prodala mlýn dřívějšímu majiteli Foltýnovi Uherčickému
r. 1609Valentin Uherčický
r. 1609Jan Greyml
r. 1635rytíř Jiří Adam Falkenhon z Glošku na Červeném Martínkově, Sudicích a Bělé a kardinál z Dietrichštejna a Eva Šťastná Hostivarská z Kostelce (manželka), poté Jan Beneš Panský
r. 1647Jiří Vilém Dubský z Třebomyslic
r. 1649Jiří Schilling
r. 1651Daniel František Nesslingr z Sternfelda
r. 1661kníže Ferdinand Jan z Lichtenštejna a daroval jej právě založenému pavlánskému klášteru u sv.Bartoloměje v Moravském Krumlově. Klášter zrušen.
r. 1810Josef a Josefa Šemberovi
r. 1833František Pěnica
r. 1904v dražbě mlýn koupila Občanská záložna v Ivančicích
r. 1906Kašpar Máca
r. 1990manželé Zahradníkovi

Erb na Stříbském mlýně

Na průčelí Stříbského mlýna je zasazena kamenná pískovcová deska obdélníkového tvaru, datovaná 1578, s reliéfovými znaky majitelů, obklopenými vavřínovými věnci.

První erb (heraldicky vpravo) obsahuje v oválném, dolů se mírně zužujícím štítu, uzavřeném v kartuši, dva býčí (volské) rohy, které se ve své dolní části dotýkají. Na štítu je položena kolčí přilba otočená z důvodů kurtoazie směrem k erbu manželky mírně doleva. Z ní vyrůstají dva býčí rohy, které se na rozdíl od znamení ve štítě navzájem nedotýkají. Kolem štítu se vlní bohatě řasená přikryvadla, vycházející z přilby. Celý erb se nachází uvnitř vavřínového věnce, v němž jsou po jeho horním vnitřním obvodu vedle klenotu vytesány nepříliš zřetelné iniciály HH ZH.

Druhý erb (heraldicky vlevo) stejného uměleckého provedení (štít, kartuše, přilba otočená heraldicky doprava, přikryvadla, vavřínový věnec) má ve štítě šachované (1x dělené a 4x polcené) břevno, pole pod i nad břevnem je damaskováno. Klenot tvoří dva navzájem se nedotýkající kónické klobouky, zužující se směrem k přilbě a svírající mezi sebou úhel 45˚. Klobouky mají přehnuté a uprostřed vykrojené střechy. V horním vnitřním obvodu vavřínového věnce jsou patrné iniciály BCZB ANM.

Oba vavřínové věnce jsou navíc ještě svázány provázky, jejichž horní konce jsou provlečeny hranatými oušky obdélníkové destičky s letopočtem 1.5.78, dolní konce jsou uzavřeny ozdobnou smyčkou nad rostlinným dekorem s různými plody. Horní kouty orámované kamenné desky jsou vyplněny hlavičkou andílka, dolní kouty vyplňují rostlinné motivy s ovocem. Erby byly polychromované – výrazněji se zachovala jen slabě namodralá barva v poli štítu prvního erbu, na kostkách šachovaného břevna, střechách a vnitřku klobouků druhého erbu, a u volných ploch uvnitř vavřínových věnců.

Erb býčích rohů náleží Hynkovi Hodickému z Hodic, který se stal spolumajitelem rodových statků včetně Miroslavi a Plavče podle poslední vůle svého příbuzného Václava Hodického z Hodic a na Miroslavi, datované na Miroslavi 28.června 1570.

Erb šachovaného břevna náleží manželce Hynka Hodického z Hodic a na Miroslavi Bohunce Čišvicové z Borové a na Miroslavi, která je zmiňována v poslední vůli svého manžela, datované na Miroslavi 14.ledna 1576.

„Domnívám se, že kamenná erbovní deska by mohla pocházet ze zámku Miroslav, kde byla zasazena nad hlavním portálem, a letopočet 1578 určuje datum dokončení stavebních úprav zámku.V témže roce byl zřejmě Hynek již mrtev, neboť je naposledy zmiňován v Brněnských zemských deskách 14.1.1576 při zápisu své poslední vůle, kde je uvedena i jeho manželka. Navíc je nanejvýš pozoruhodné, že iniciály ΄ANM΄, tedy ΄a na Miroslavi΄ nejsou uvedeny u Hynka, ale u Bohunky, což by mohlo naznačovat, že držitelkou Miroslavi byla jen Bohunka, tou dobou už vdova.“ (citace z knihy Ivan Dyba: Ještě jednou k erbům na Stříbském mlýně, Brno 2000)

Pověsti

I tento mlýn jako mnoho dalších je opředen pověstmi a bájemi jako pavučinou.

V ústním podání se tradují dvě pověsti. Obě jsou doloženy znakem holubice s bochánkem chleba v zobáku umístěným nad hlavním vchodem Stříbského mlýna.

První zní takto: Kdysi v místech, kde teď stojí Stříbský mlýn, řádil velký hlad. Tak velký, že ani ptactvo na horách nemělo co jíst. V této těžké době byl v Ivančicích nedostatek chleba a byl velice drahý. Ten pták, znázorněný na zdi Stříbského mlýna, zakroužil nad Evančicemi a snesl se na rynek ke stánku prodavačky, aby ukořistil do zobáku kousek drahého chleba. Odletěl s ním hluboko do lesů, ale protože byl asi pronásledován větším dravcem, upustil svoji kořist na zem. Právě na tom místě, kde upustil kousek chleba, dnes stojí Stříbský mlýn. Tam pravděpodobně bochánek našel člověk, který zde založil mlýn pro zmírnění bídy obyvatel tohoto kraje.

Podle další verze se vypráví, že v oblasti Stříbského mlýna bývaly velké povodně. Znak holubice byl vsazen (teprve v 17. století) na okenní pilíř do míst, kam až sahala rozvodněná hladina řeky Jihlavky.

Teprve panem Kašparem Mácou, bývalým majitelem Stříbského mlýna, byl tento znak holubice ze zdi okenního pilíře vyjmut a znovu zasazen o hodně výše, aby si řeka Jihlavka nikdy víc nedovolila takovouto povodeň.